Břetislav KAFKA (14.05.1891 - 27.08.1967) in memoriam
 

   

  Úvod / HOME

   

  B. Kafka

   

  Bibliografie

   

  Fotografie

   

  Odkazy

   
  F. A. Q.
   
    www.yo.cz Visits Today Visits All
    E-mail: bretislav.kafka@seznam.cz
    Send mail to laresa@post.cz
  with questions about this web site.
  Copyright © 2000-2005 L.A.RESA
  Last modified: března 24, 2005
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   

  
  
Galerie osobností
   Břetislav KAFKA

  

   Když mi bylo necelých patnáct let, dostala se mi do ruky
   neobvyklá kniha, Nové základy experimentální psychologie,
   kterou jsem usilovně sháněl a po které jsem toužil. Přání mi splnila
   patronkyně mnoha studentů v Jaroměři, paní knihkupcová Anna
   Šmahelová.Snad žádnou knihu jsem nečetl tak pozorně se stále
   zatajeným dechem jako právě tuto. Již jsem věděl, že její autor,
   Břetislav Kafka, bydlí v Červeném Kostelci. Celý rok jsem sbíral
   odvahu, abych ho navštívil. Nakonec jsem se odhodlal a 16. dubna
   1950 jsem nesměle zazvonil u jeho vily. Znal jsem ho podle
   fotografie, a vůbec mě nenapadlo, že by mi přišel sám otevřít.
   Skoro jsem se zalekl, ano stál jsem proti Břetislavu Kafkovi.
   Ani nevím, co jsem tehdy ze sebe vykoktal. Podíval se na mne
   svýma průzračnýma bleděmodrýma očima, jako by se díval ještě
   daleko za mne, a řekl osudnou větu: "Pojďte dál." Teď už bylo
   všechno snadné. Prošli jsme vestibulem vily a v obytné kuchyni,
   kde se u Kafků většinou všechno projednávalo, jsme zasedli
   za prostý stůl.

   Asi jsem začal jako většina příchozích, kteří nehledali pomoc,
   ale byli zvědaví a trochu ctižádostiví osobně poznat autora knihy
   výjimečné nejen v Československu, ale jak jsem si pak s léty
   uvědomoval, výjimečné v celém světě. Začal jsem se vyptávat
   na  věci, kterým jsem zcela neporozuměl, a na ty, které se mi jevily
   fantastické, až neuvěřitelné. Kafka se vždy jen pousmál a o těch
   nejfantastičtějších věcech hovořil jako o každodenních běžných
   příhodách. Jeho sdělení byla vždy konkrétní a opírala se
   o provedené, mnohokrát opakované experimenty. Často to byla
   líčení tak barvitá, že jsem měl pocit, jako bych se jich sám
   účastnil. Například když vyprávěl, jak nechali subjekt proběhnout,
   vlastně doslova prolítnout, v tmavé noci lesem, a na položenou
   otázku, proč není vůbec poškrábaný od větví stromů, samozřejmě
   odpověděl: " Proč bych byl zraněný nebo poškrábaný, vždyť
   všechno živé kolem mne září, celý les září, já vidím jako ve dne."
   V duchu jsem si představoval zářící les a chtělo se mi běžet
   s Kafkovými subjekty. Začínal se přede mnou otvírat nový svět.
   Jedna otázka vyvolávala další a ta zase další. V duchu jsem
   si přál, aby moje první návštěva nebyla návštěvou poslední.
   Měl jsem slíbeno, že mohu přijet za čtrnáct dnů a pak zase ...
   Besedovali jsme již jako staří známí a mně začalo být jasné, že to,
   čemu se Břetislav Kafka  soustavně věnoval, je neodmyslitelné
   od poznání plnosti duchovního i hmotného světa.

   Břetislav Kafka měl plno plánů, které chtěl realizovat po skončení
   druhé světové války. Ta byla přece jen značným rizikem pro jeho
   experimenty. Stačilo by neprozřetelné sdělení: "Kafka pochybuje
   o vítězství velkého vůdce," a bylo by po všem. Nikoho však
   nenapadlo, že se po skončení války bude situace opakovat, ba že
   bude v některých směrech ještě horší. Břetislav Kafka začal
   obsáhlou experimentální činnost, ale pak přišel únor 1948 a s ním
   nástup vulgárního materialismu: co nezměříš, nespočítáš, nezvážíš,
   nezaregistruješ - neexistuje! Subtilní psychické procesy, často
   doprovázené i viditelnou formou, některé dokonce i registrované,
   odporovaly materialismu: co kdyby všechno dokazovalo existenci
   duše? A od toho by byl jen krůček k existenci Boha. Zakazuje se!
   Kafka se dostal ihned na index. Pak se zase rozpomněli, co kdyby
   na tom všem něco bylo? Socialistický tábor neměl dořešenou
   otázku výroby atomové bomby. Nemohl by se subjekt v transu
   podívat do tajných sejfů a říci recepturu? Mocní zakoketovali
   s Břetislavem Kafkou, ale nepochodili. Odmítá jakoukoliv
   spolupráci. Důsledek: totální zákaz veškeré experimentální
   činnosti! Tajní obsadili faru proti jeho vile, na louce vykáceli stromy,
   aby na něho dobře viděli. Občas poslali provokatéry,
   kteří se nabízeli, že by chtěli být uvedeni do hypnotického stavu.
   Břetislav Kafka se proti tomu dávno pojistil: jednoho ze svých
   subjektů si ponechal u sebe, a dříve než komukoliv otevřel dveře
   domu, subjekt hlásil: "Pozor!" nebo "Nebojte se!"

   Abychom byli spravedliví, Břetislav Kafka měl i jednoho tajného
   ctitele mezi mocnými. Ten se k tomu sice nikdy nepřiznal,
   ale občas zařídil, že do Červeného Kostelce přijel po kolejích vagón
   papíru na další vydání Nových základů experimentální psychologie,
   takže po roce 1945 kniha vyšla celkem v 17 vydáních, i když v tiráži
   se stále objevovalo stále jen 11. vydání-dotisk. Celkový náklad
   knihy byl 500 tisíc výtisků. Tímto mužem byl Václav Kopecký.
   Byl svéráznou postavou v šedi komunistické byrokracie. Jeho
   pomoc byla neoficiální. Do oficiálních rozhodnutí se neodvážil
   zasáhnout. Po posledním vydání je kniha vyřazena jako ideologicky
   závadná ze všech knihoven. V Univerzitní knihovně byla půjčována
   jen na zvláštní povolení.

   Až do roku 1967, do roku Kafkovy smrti, jsme se takřka pravidelně
   stýkali. Samozřejmě, že mě zajímalo, jaká bude budoucnost
   problematiky psychotroniky. Břetislav Kafka říkal, že subjekti
   nejednou předpovídali, že koncem 80. a v 90. letech, tedy koncem
   století, nastane velká renesance tohoto oboru. Měli pravdu.
   Nakonec se mi dostalo velké cti, že jsem jej doprovodil na cestě
   poslední na červenokostelecký hřbitov a nad jeho hrobem se s ním
   rozloučil.

   Břetislav Kafka byl v oblasti psychotroniky výjimečnou osobností.
   Snad mu někdo může vyčítat, že jeho postupy nebyly tzv. vědecké,
   ale v žádném případě neodporovaly zdravému rozumu. Dejte na
   váhu zdravý rozum a vědu a odpovězte si sami, která miska musí
   převážit. Od své první návštěvy u Kafky jsem přečetl hodně seriózní
   literatury o psychotronice od nejednoho nositele Nobelovy ceny.
   Ačkoliv jejich práce Břetislav Kafka neznal, přesto v základních
   otázkách nebyl s nimi nikdy v rozporu, ba naopak lze konstatovat,
   že se nikdy nenechal nekriticky strhnout sugestivními výpověďmi
   byť i znamenitých pokusných osob. A když čteme publikace
   o nejmodernějších výzkumech, např. H. Puthoffa a R. Targa,
   předních vědců ze Standford Research Institutu z USA, nebo
   Moodyho knihu Život po životě, zjišťujeme, že mnohé z toho Kafka
   nejen znal, ale co více, odexperimentoval  a experimentálně
   prokázal. V oblasti hypnózy není u nás většího badatele, než jaký
   byl on. Břetislav Kafka neznal moderní metodické postupy
   uspořádání pokusů, např. dvakrát naslepo, ale tam, kde měl
   v provedený experiment nedůvěru, provedl jej znovu a jeho průběh
   dal kontrolovat dalšími subjekty v hlubokých hypnotických stavech.
   Ti přesně rozlišovali, kdy jsou výpovědi pokusné osoby v souladu
   se skutečností a s fakty a kdy se pokusná osoba obrací ke své
   fantazii a fabuluje.

   A za co jsme mu snad nejvíce vděčni? Nejen za to, že odhalil
   nepoznaný fantastický svět našich duševních rezerv a bezmezné
   mohutnosti duše, ale především za to, že rozkryl jednotný etický
   kód v každém z nás a že v oblasti svědomí není variability, není
   moje, není tvoje, není naše, není vaše svědomí, ale je jedno
   univerzální svědomí, ke kterému se často velice těžce
   propracováváme. Jednotný etický kód a univerzální svědomí
   podmiňuje to, čeho mají mnozí v dnešní zmatené době plná ústa
   a čemu vůbec nerozumějí: svobodu.

   Zdeněk Rejdák

     Článek z časopisu Rodným krajem č. 3, ročník 91